Login    Heslo    

LVT Vestec 2011 archív

Bodování stanů   Rozdělení do čet  
Denní rozkazy   Popis činnosti na LVT  
Postřehy doktorky      
Povýšení a vyznamenání   Napište dětem na tábor  


POPIS ČINNOSTI NA 25. LVT



Sobota 13. 08. 2011
Tak první den na 25. letním výcvikovém táboře je úspěšně za námi. Už všichni ležíme ve stanech a chystáme se usnout. Samozřejmě kromě hlídky, které nikdo nezávidí, ale kontrolu nad základnou musíme mít i v noci. Přes den jsme se teprve seznamovali s okolím, novými i starými kamarády v četách i mimo ně, a velením. Už se nemůžeme dočkat zítřejšího dne, až se tábor konečně rozjede...

Neděle 14. 08. 2011
O ideálním ranním probuzení má asi každý jiné představy, ale tady nás budí řevem "budíčeeek!" a pomalu ještě se zavřenýma očima už běžíme na rozcvičku. Rozhodně se nedá říci, že by nás chtěli šetřit, ale co bysme taky mohli očekávat, když se jedná o tábor ve vojenském duchu. S úsměvem na tváři tedy přijímáme fakt, že takto bude začínat každé zdejší ráno. Během dne se pohybujeme po okolí a poznáváme nejčastější trasy postupu. Učíme se, jak se správně zařadit do zástupu atd. Zatím to troch drhne, ale všichni se navzájem motivujeme a snažíme se dosáhnout co nejlepších výkonů. Jeden nácvik následuje další, ať už je to pochodování kvůli přísaze nebo cvičný bojový poplach (BoPo). Snad nikdo nemůže říci, že by se nudil...

Pondělí 15. 08. 2011
O ranní rozcvičce se snad už ani zmiňovat nemusím, všichni věříme, že se naše fyzické výkony budou jen zlepšovat. Dopoledne jsme ještě trénovali na přísahu, od které my nováčci nevíme, co očekávat. Nakonec jsme si ale všichni mohli oddychnout, že jsme ji zvládli, a že už i z nás "bažantů" jsou právoplatní členové II. BZU. Po výborném obědě následoval výcvik odborností. Po jednotlivých četách nám vedoucí představili základy navigace v terénu, spojařiny, zdravovědy a průzkumu. Vše se nám určitě bude časem hodit. Během toho, co vydatně pršelo, máme alespoň čas přemýšlet, která z odborností nás nejvíce nadchla a které se budeme věnovat už na výcviku jednotlivých specializací...

Úterý 16. 08. 2011
Začátek dne nás přivítal skvělou zprávou, přestalo pršet. Po vykouknutí ze stanu však zjišťujeme, že nás obklopuje hustá mlha, a tak po pracném zavázání si tkaniček (když na ně člověk ani nevidí), vyrážíme opět do terénu. Někteří trénují postup a krytí v budovách (CQB), další je napadají a naši nejmladší spolubojovníci procvičují základní postup zalesněným terénem. Po náročném dopoledni si pochutnáváme na zaslouženém obědě. Odpoledne pokračujeme v rutině drilování postupů, ještě stále máme co dohánět, ale učíme se rychle. Zpestřením bylo slaňování, které si postupně vyzkoušíme téměř všichni. Před odchodem do hajan nás ještě čekal již zmiňovaný výcvik specializací. Spojaři luštili zadanou šifru, průzkumníci se takřka nepozorovaně infiltrovali za nepřátelskou linii, zdravotníci dostali podrobnější školení a navigátoři se z vytýčených bodů vraceli po vlastních zpět do tábora...

Středa 17. 08. 2011
Skoro se tomu nedá věřit, když poslední dny pršelo a sluníčko se schovávalo za mraky, ale dnes ráno nás v celé své kráse vítalo do nového dne. Samozřejmě, pro vojáky neexistuje špatné počasí, toto však byla pro každého změna k lepšímu. Museli jsme toho využít a tak jsme se ihned vydali do akce. Každým dnem se zlepšujeme, obrovský pokrok je vidět i u našich nejmladších vojáků. Ti dopoledne budovali pozorovací stanoviště, ze kterých poté sledovali okolí. Najednou někdo hlásil, že vidí zbylé dvě čety, jak spolu svádí boje. Po nich se všichni jako každý den v poledne vracíme s úsměvy na tvářích na základnu na jídlo. Po poledním klidu se čety odebraly ke stavbě přístřešků, které se jistě budou hodit pro případné přespání mimo základnu, opětovnému nácviku boje v budovách, jejich obraně a dobývání, a dalšímu nezbytném drilu. Po koupeli už nezbývá nic jiného, než se nasoukat do spacáků a doufat, že zítřejší den bude opět povedený...

Čtvrtek 18. 08. 2011
...a taky že byl povedený. Počasí se vzpamatovalo natolik, že musíme povinně nosit pokrývku hlavy a neustále doplňovat tekutiny, co k tomu dodat, starají se tu o nás hezky. Čety se dnes znovu vystřídaly v budovách, aby mohly dotáhnout do dokonalosti poslední nedostatky. Nezúčastněnému se náš program může zdát stereotypní, ale žádný učený z nebe nespadnul a my se chceme raději důkladně připravit, než být poté něčím nemile překvapeni. Pozítří nás čeká puťák, kdy starší budou dvě noci mimo tábor a jejich mladší kolegové jednu, případně také dvě. Všem četám proto na programu nechyběl kurz přežití, survival. Sbalily si vše potřebné pro vybudování přístřešků a vyrazily. 101. četa dokonce v terénu i večeřela, návrat naplánovali až ve večerních hodinách. 14. četu odpoledne také čekalo, jak už je tradicí, kongo. Pro skrytý a nepozorovaný pohyb nepřátelským územím se nejlépe hodí vodní tok, a právě toho využila i tato četa. Pak už zbýval jen návrat zpět do tábora na večeři a sušit věci, dokud svítí slunce...

Pátek 19. 08. 2011
Vypadá to, že počasí i nadále vydrží a bude teplo, a tak základnu opouštíme s otevřenými stany, aby větraly a nebylo v nich takové vedro. 101. četa se inspirovala a také jde prověřit své schopnosti nepozorovaného postupu do konga. Ti ovšem oproti spolubojovníkům ze 14. čety neměli ten komfort, že by se ihned po příchodu vyhřívali na sluníčku a sušili věci. Sotva dorazili k potoku, zvednul se vítr a spustila se sprcha. Díky schopným vedoucím se však vše dalo záhy do pořádku, věci se nám suší na půdě a rozvázané stany byly ihned po první kapce zavázané, takže nám zůstalo plno suchých věcí na převlečení. Odpoledne se ještě několikrát na obloze vystřídaly mraky s vydatným deštěm a slunečno, ale k večeru to již vypadá, že by se počasí opět mohlo zlepšit a my uleháme s jediným přáním. Ať nám prosím na puťáku neprší...

Sobota 20. 08. 2011 - Neděle 21. 08. 2011
Naše přání bylo vyslyšeno, alespoň prozatím tedy. Ať už jsme příslušníky jakékoliv čety, všichni naši vedoucí naplánovali opravdu vyčerpávající trasy pochodu. Po všech těch puchýřích a otlačeninách jsme se však stihli i vykoupat v rybníku, rozdělat oheň a připravit si jídlo. Ano, tentokrát jsme okusili jaké to je, když o člověka není postaráno a musí si většinu věcí obstarat sám. Přístřešky jsme tentokrát stavěli nadarmo, protože naštěstí se přehnala pouze jedna přeháňka během dne, která spíše osvěžila, ale jeden nikdy neví, co kdyby začalo v noci znenadání pršet. Už jen pár hodin a musíme se zase vydat na cestu zpět do tábora, tak snad nás ten déšť nepotká ani dnes v noci a dorazíme na základnu za krásného počasí a v suchu.

Pondělí 22. 08. 2011
Noc jsme v pořádku přečkali, ještě si udělali snídani na provizorním tábořišti v terénu a už jsme opět na základně. Dodrželi jsme harmonogram a náš příchod ohlásili hlasitým řevem jednotlivých číslovek každého příslušníka čety a následným společným heslem jednotky. Vybalili jsme si, najedli se a velení chce, abychom zase vyrazili do okolních lesů. Nyní však už do ostré akce. Polovinu z nás, včetně dobrovolníků z řad vedoucích, odveleli na orientační bod "Cihelna". Odtamtud jsme se měli skrytě a nepozorovaně dostat na místo určení, vzdálené přibližně 4 kilometry. On si každý řekne, to není mnoho, ale místy jsme se museli plazit, utíkat před motorizovanými i statickými nepřátelskými hlídkami a na závěr se někteří i namočili, aby unikli zrakům poslední hlídky ve spojeneckém táboře v daném bodě, kterého jsme měli dosáhnout. Ne všichni to zvládli, ale každý si tuto akci minimálně užil, jak jen to šlo...

Úterý 23. 08. 2011
V 9 hodin jsme si všichni nastoupili na pravidelný ranní nástup, ale k našemu překvapení se záhy nic nedělo. V 10 hodin to však vypuklo. Jako první šla na řadu 14. četa. Úkolem bylo přepadnout nepřátelský automobil, který pravidelně vozí potraviny a další nezbytné věci na teroristickou základnu. Poté se čety infiltrovaly za nepřátelskou linii do tábora "zlých hochů" a eliminovaly nepřítele. Díky nabourání se na nepřátelskou frekvenci zjistily, že byla položena a odjištěna bomba nedaleko jejich pozice. Protože nechtěly, aby bylo ohroženo civilní obyvatelstvo, musely jednat okamžitě. Vyslyšely podmínky teroristů a řídily se jimi. Po vyjednávání a výměně informací pokračovaly k velkému viaduktu, kde na ně čekal pyrotechnik, který jim měl se zneškodněním bomby pomoct. Vystřídaly se všechny čety, každá vynikla v něčem jiném... Zajistit a zneškodnit tak bombu se však podařilo pouze 101. četě, která měla pro tuto činnost nejlepší podmínky. Uvidíme, co nás bude čekat dál...

Středa 24. 08. 2011
Na dnešní den je naplánovaný výjezd na střelnici, a tak abychom tam byli co nejdříve, vstáváme už v 6:30 namísto pravidelného budíčku. Obešli jsme se i bez rozcvičky, tak alespoň nějaká kompenzace za to brzké probuzení. Střelnice se nachází v Opařanech, kam jsme se dopravili auty. Na místě jsme se chvíli rozkoukávali a napjatě očekávali, co se bude dít dále. Po představení personálu střelnice, který na nás bude během střelby dohlížet a po nezbytném poučení o správném a bezpečném provozu jsme se vrhli na jednotlivá stanoviště. Na prvním z nich se o nás staral a představil nám různé zbraně i s jejich historií redaktor časopisu "Zbraně a náboje". Poté jsme měli možnost si je na vlastní pěst vyzkoušet. Dále následovaly dvě cvičné situace, které prověřily praktické užití zbraně ke své ochraně. Plni zážitků jsme večer usedli k táboráku připravenému z předešlého dne a zpívali. Posledních pár veršů přerušilo BoPo a následný odjezd vybraných jedinců na noční akci. Už se těšíme, až nám o ní ráno povypráví...

Čtvrtek 25. 08. 2011
Dnešní den započal, ostatně jako každý jiný, snídaní, po které však následovalo BoPo s výjezdem. Trochu jsme si mákli a v rekordním čase si zabalili do batohů spacáky, karimatky, ešusy a další nezbytné věci pro tvorbu přístřešků a pozorovatelen. Celá II. brigáda zvláštního určení se vydala dobýt a obsadit orientační bod Cihelna. Čety si rozdělily palebné sektory a postupovaly současně proti nepříteli, koordinovaly svůj útok. Zároveň musely udržovat neustálý rádiový kontakt s velením, které ze zázemí podporovalo a vedlo celou operaci. Postup všech směřoval na kótu Hejlový vrch, kde došlo na stavbu provizorního tábora, předsunuté základny. Protože cesta do hlavního tábořiště byla mezitím zaminována, museli jsme se pořádně opevnit a čelit mnohým útokům nepřítele, který se jen tak pro nic za nic nevzdával a bojoval velice vytrvale. Nyní uleháme ke spánku s částečnou hlídkovou činností a doufáme, že noc již bude klidnější...

Pátek 26. 08. 2011
Dnešní den byl vyjímečný tím, že budíček si stanovil každý sám, jelikož jsme celou noc strávili pod svými přístřešky na Hejlovém vrchu. Po probuzení následovala skromná snídaně u ohně a všichni jsme čekali, co přijde dál. V 9:30 se velení konečně ozvalo a my se museli urychleně přesunout do tábora. Nastalo kvapné balení, hašení ohně, uklízení odpadků. Kolem desáté hodiny už jsme se valili zpátky do tábora. Nepřítel však nezahálel, po cestě přišel náhlý přepad a my se ocitli pod křížovou palbou. S těžkými batožinami jsme neměli šanci vzdorovat, rychle jsme všichni přicházeli o život. Jakmile nás pobili, zajali nám spolubojovníka a unesli ho na neznámé místo. Nepřátelé se s námi poté spojili vysílačkou a oznámili nám, že chtějí výkupné a že předávka proběhne u nám známého Skleníku. Rychle jsme se vydali na záchranu našeho přítele. Po cestě už jsme vymýšleli plán, jak nepřítele oklamat. Když jsme se dostali na místo, zkoušeli jsme vyjednávat, to ale celkem záhy ztroskotalo a my přešli do útoku. Následoval tuhý boj, na jehož konci jsme osvobodili svého kamaráda. Zbytek dne jsme měli na programu částečné balení, sprchování, večer se rozhořel táborový oheň a zpívali jsme poslední písničky. Pomalu jsme se rozcházeli spát....

Sobota 27. 08. 2011
Dnes už se konečně vracíme domů, někteří se těší méně, jiní více, ale všechny nás ještě čeká balení a úklid tábora. Musíme složit stany a udělat před odchodem vše, co je potřeba... Po obědě už vyrážíme na vlak a pak vzhůru do náruče k našim maminkám.


POSTŘEHY DOKTORKY



Sobota 13. 08. 2011
Plná očekávání, dychtivá po novinkách letošního LVT, jsem dorazila na naše milované a tolik opečovávané tábořiště ve Vestci, okolo jedenácté dopoledne a asi po hodině začala přebírat první ratolesti v zeleném. Nevím přesně, čím to je, ale každý rok trpím utkvělou představou o tom, že když si beru v práci, přes veškerou nevoli nadřízených, volno, mělo by to znamenat, že si v rámci dovolené také odpočinu... každý rok mi tato krásná představa mizí již s prvním dnem tábora. Příjezdem prvního dítěte, začínají hodiny nekonečné byrokracie, neustálého ujišťování se, zda dětem nic nechybí a strachu o dobré počasí. Na druhou stranu si vůbec nedokáži představit situaci, kdy bych těch krásných 14 dní musela prožít nějak jinak (myslím, že nejsem sama). Letošek je, vedle ostřílených mazáků, přeplněný nováčky, takže o zábavu bude jistě postaráno. Hurá, tábor začíná!!!

Neděle 14. 08. 2011
7:15 - klepání na dveře karavanu - první úraz, údajně způsobený klidnou chůzí - docela dobrý start do nového dne. Rozespalá jdu lepit bolístky a toužím po kávě, následuje praní prádla a likvidace škod po nehodě s kakáním, v jednom z nováčkovských stanů. Dopoledne se nese ve znamení dětského seznamování s okolím a chodem tábora, což poskytuje dostatek času na dorozdělení a založení, většinou kompletní dokumentace, našich svěřenců. Je krásně, sluníčko, dobrá nálada, prostě paráda. Někteří vojáčci se právě dnes učí své první otočky v naleštěných kanadách (popř. teniskách). Je na ně krásný pohled, neboť jsou roztomile zmatení... a ještě čistí.

Pondělí 15. 08. 2011
Den přísahy - velká sláva! Vše probíhá bez komplikací, i když je poměrně nevlídné počasí. Většina žáků nevojáků se tváří hrdě - stávají se z nich vojíni! Ve zdravotním deníku jsou první zápisky o klíšťatech, ale vyjma toho a několika puchýřů, se dnes nic výjimečného neděje. Většina vedoucích má již své oblíbence... Začínám si pamatovat jména některých dětí a na nástupu zjišťuji, že mám u tří dalších pocit, jako bych je právě viděla poprvé. Začíná na mě padat únava z počasí. Večer propršel, tak se suší oblečení i spacáky. Jedno dítě se pokouší spát pod ručníkem - je odhaleno a téměř násilím je mu vnucen suchý spacák. Držíme se hesla o povolených desetiprocentních ztrátách, což nás udržuje v duševní pohodě.

Úterý 16. 08. 2011
Celé dopoledne je mlha a vlhko, je to protivné. 14. četa předává první pořádné zranění - střep v noze. Na první pohled nic moc, při druhém pohledu začalo být mé zlomyslné lékařské JÁ, trošku zklamané - mělká ranka - kanada je na tom hůře, než noha. Do nemocnice se nejede! Odpoledne začíná daleko lépe - prokukuje sluníčko, tudíž se v podvečer mohou dodělat odbornosti. Mláďata chodí s bodnutím od vos a v seznamu nesplněných položek mohu odškrtnout další položku - naražené koleno. Po večerním školení zdravotníků si nějak nejsem jistá, zda bych po jejich odborném ošetření zlomeného prstu náhodou nezemřela. Začíná pršet, tak naše povídání končíme v jídelně. Těším se na teplou postel.

Středa 17. 08. 2011
Včerejší střep v noze si nakonec žádá ošetření v Táboře... Je krásně a na tvářích dětí je znát úleva. Při jídle se nestačím divit, kolik toho i ti nejmenší dokáží sníst, protože já osobně bych při těch jejich porcích praskla. Zrovna teď je oběd, takže jsou všichni pohromadě - přála bych všem pohled na ty spokojené jedlíky, neuvěřitelně to dobíjí energii - zatím si ještě pořád říkám, že ta dovolená stojí za to. Večer mě čeká likvidace počůraných kalhot - odpolední program byl prý tak směšný, že se to nedalo vydržet:).

Čtvrtek 18. 08. 2011
Dnes se mě jeden expert ptal, jestli mám taky jméno, když se mi pořád říká doktorka. Odpověděla jsem mu, povzdechla si a přisoudila onen podivný dotaz přehřátí ze sluníčka. Při mytí toalet a umývárky jsem vážně přemýšlela o tom, že nechci mít děti - vážení přátelé, byl to humus! Kroutíc hlavou jsem natáhla dvoje rukavice a ponořila ruce s desinfekcí do záchodové mísy. Po půl hodině vše zářilo a vonělo jako nové. Proběhlo první "Kongo" a čistá umývárka byla rázem plná bahna a trávy... Velkým pozitivem je, že už je teplo a zelenáčci řádí, jak jen to jde. Snad to pár dní vydrží a stihneme je vykoupat v nedalekém lomu. Vyhlašuji soukromou válku vosám - za dnešek 14 žihadel.

Pátek 19. 08. 2011
Tak dnes rozhodně 30 stupňů nebylo - teplo vypadá jinak! Dvě velké buřiny připomínající svou intenzitou konec světa na severním pólu. Dnes snad není jediné dítě, které by se nepromočilo až na kost. Je tu spousta kašlíčků a aby toho nebylo málo, i dva kluci, kteří nemají nic lepšího na práci, než od včerejšího večera zvracet. Je mi jich líto, nemají moc zdravou barvičku. Zbytek osazenstva je po těch přívalech deště většinou ke kolenům od bahna, protože nejlepší zábava je honit se hromadně přes rybníčky bahna. Na zítřek je hlášen odchod na puťák, takže se tábořiště v podstatě vylidní a bude tu, až na bučící krávy, podivné ticho.
Vivat sobota!

Sobota 20. 08. 2011 - Neděle 21. 08. 2011
V tábořišti je klid a mír - probíhá dekontaminace širého okolí... Snažíme se zamaskovat veškeré známky výskytu dětí. Moc si neoddychnu, neboť tu mám na starosti marody. Kuchyně se leskne a záchody zas voní. Je pěkný pařák, sluníčko nás propéká ze všech stran. Docela závidím dětem v lese, hnípou někde v chládku pod sosnou, užívají si pečeného masíčka a brambor z popela. V neděli večer trošku sprchlo, ale podle všech zpráv se to poutníků téměř vůbec nedotklo. Původně bylo v plánu, že zůstane četa těch nejmladších venku jen jednu noc, ale špuntíci jsou ze spaní pod širákem tak nadšení, že si pobyt venku vydupali ještě na jednu noc.

Pondělí 22. 08. 2011
K polednímu se vrátili vandrovníci a hned bylo co ošetřovat - spousta puchýřů a namožených "anti"svalů. Jó, hned je poznat, kdo je počítačovej gaučák... Množí se kašlíky, což je naprosto v normě, pokud beru v potaz rozdíly teplot ve dne a v noci. Začínáme být v pohotovosti - "hlídáme" naši patnáctiletou vojandu. Pubertální výrostci okolo ní krouží v soustředných kruzích jako satelity. No, v podstatě pochopitelná situace, je to pěkná, prima holka a hormony jsou hormony. Odpoledne probíhá akce "Copak je to za vojáka", tak razím do lesa, užít si trošku akčnosti. Večer řvu jak tur, protože si naši zlatí svěřenci měli vypláchnout po večeři ešusy a trošku si popletli umývárku s humuskou. V celém korytě byl asi centimetr tlustý mastný šlem po guláši a odpad byl zanesený masem s cibulí...

Úterý 23. 08. 2011
Podařilo se mi odmastit ten včerejší guláš - trvalo to půl hodiny, včetně upatlaných kohoutků. Začínají hodnocené akce - dopoledne zneškodňují bombu, tak skrytě počítám s tím, že zneškodní i sebe. Odpoledne jsou testy do elitní jednotky - necelé dvě hodiny v lese a nohy i ruce mám pěkně poštípané od komárů. Kdo by neznal můj věk, přisoudil by mi, podle těch červených pupínků, roky dospívání. Večer už se jen koupou děti, tak jim s majzlíkem odsekáváme bahno z nohou a ničíme o ně rejžáky, abychom je mohli vypustit do civilizace - zítra je čeká výlet na střelnici, kde budou střílet z "vopravdickejch pistolů", jak to okomentoval jeden z těch mladších.

Středa 24. 08. 2011
Ráno vstávám v 6:15 - docela mi to připomíná ten neblahý proces vstávání do práce - trošku mě to rozladí. Po snídani nakládáme děti do aut a vyráží se na střelnici. Pro mou osobu to znamená jediné - půl dne spánku a teplou sprchu. Opravdu se to hodí - včera jsem byla v jednom kole. Pod kolenem jsem měla klíště a než jsem ho stačila vyndat, tak se nacuclo a dezertovalo. Učinila jsem zásadní rozhodnutí: záznamy o vosích bodnutích už neeviduji. Pouze cibule nebo Fenistil, tím to pro mě, až na vybrané případy, končí... S žihadlem chodí děti i vedoucí minimálně patnáckrát za den, tak bych nedělala nic jiného, než psala a psala, tudíž se omlouvám, ale píchanečky ve zdravotní dokumentaci, více méně, nebudou (děkuji z pochopení). Večer je táborák a noční akce pro elitku - vyblbnou se velitelé i čekatelé do elitní jednotky. V jednu v noci nám Praha hlásí bouřku, která prý ohýbá i statné stromy. Info bylo pravdivé! Neuteče ani půl hodina a nestačíme dovazovat stany. Některé plachty připomínají spíše horkovzdušné balóny, než dočasná obydlí našich dětí. Vsázíme se o to, jestli nám vítr sebere ty lehčí jedince nebo ne, protože sílu na to rozhodně má! Od blesků je vidět možná lépe než ve dne. Takovouhle bouřku jsem letos "on-line" viděla poprvé a i přes hlídání létajících plachet to byl docela zážitek.

Čtvrtek 25. 08. 2011
Probíhá bojová mise na Hejlovém vrchu (640,4 m.n.m). Někteří šťastlivci z řad velení děti celý den neviděli. Předčasně nám, díky novému přírůstku v rodině, odjíždí další hlava. Začíná papírování a já si vybírám lázně na zotavenou... Večer se povalujeme a diskutujeme o tom, že by bylo dobré začít něco dělat, aby se nám v tom lese, takhle v deset večer, moc neflákali. Kluci oblékají maskáče, jdou za dětmi - já jdu chrnět...

Pátek 26. 08. 2011
Svědí mě nohy od komářích štípanců a Irčana bodla vosa - hromadně skučíme, jak to svědí. Jediné, co na to zabírá je trnková desinfekce, dodaná rodinou Plšků - tzv. Plškovice. Předem upozorňuji, že se nedesifikujeme perorálně, ale matláme ji na sebe místo Francovky. Perfektně to chladí a nemáme tendenci se škrábat, Fenistil hadr (mmch. u velení zabírá i na kašel a bolest hlavy). Vojáčci se ještě ze včerejšího nocování na "Hajláku" nevrátili, čekáme je k polednímu. Odpolko balíme a odmočujeme špínu, abyste se jich zítra nelekli. Večer budou buřtíčky na táboráčku, vše za doprovodu libozvučných tónů rozladěných kytar, pod vedením mistra kuchařského. Je strašné horko, vaříme se i ve stínu.


DENNÍ ROZKAZY (plán činnosti na den)



Neděle 14. 08. 2011
Pondělí 15. 08. 2011
Úterý 16. 08. 2011
Středa 17. 08. 2011
Čtvrtek 18. 08. 2011
Pátek 19. 08. 2011
Sobota 20. 08. 2011
Neděle 21. 08. 2011
Pondělí 22. 08. 2011
Úterý 23. 08. 2011
Středa 24. 08. 2011
Čtvrtek 25. 08. 2011
Pátek 26. 08. 2011
Sobota 27. 08. 2011