II. Brigáda zvláštního určení

Popis činnosti

Neděle 11.8.2024 - první den 

Příjezd 

Ahoj doma, tak jsem dorazil, cesta vlakem v pohodě, a po cestě jsme se tak nějak seznámili. 

Po příjezdu a přesunu z nádraží, nás rozházeli do čet a šli jsme se ubytovat. Moc ty lidi neznám, ale určitě jsou v pohodě. Pak jsme se ještě více seznámili v četě a provedli nás po okolí. Normálně, víš, že tady musíme dodržovat pravidla kam smíme a kam ne? Začínám uvažovat o tom, jestli jsem tady za odměnu, nebo za trest. 

Pondělí 12.8.2022 - druhý den 

Úvod 

Tak první ostrý den na táboře nezačal vůbec dobře. Se slovy budíček vstáváme nás probudili snad pár minut po tom, co jsme usnuli, a ještě po nás chtějí rozcvičku, jako fakt? Hejbat se po ránu? Není to náhodou trestné? A ještě ke všemu jenom v lese. A taky jsme se dozvěděli teda už včera, že tady není WI FI a dokonce ani elektrika. Telefony nám zakázali ☹. Ale co tak jsme si protáhli tělo a pak úklid. Hmmmm to je fakt za trest. Jak jsme pak zjistili bodování je přísné, ale zdravotnice, co boduje je hodná občas přimhouří očko. Dopoledne výcvik a odpoledne jsem se konečně dočkal a mohl taky zmáčknout spoušť (nevím proč ve filmech říkají kohoutek) Po pár cvičných akcích, už byl večer a měli jsme táborák kde jsem si opekli chleba nebo buřta, popřípadě rohlíček od snídaně, jak kdo chtěl a já třeba chtěl všechno. K tomu nám taky pan major Hroch zahrál na kytaru, a docela umí ???? 

Úterý 13.8.2024 – třetí den 

Tak na ostro. 

A je to tady. Takže doba hájení už je pryč a jak to jen říct, ne jenom, že nás zase budili tím hrozným budíčkem, ale ještě po nás chtějí abychom se hlásili při vstupu do jídelny, no fakt, jeden se tam chce normálně zašít, jako že teda se jde napít a oni po něm chtěj, aby se zahlásil jak u raportu, a ještě se dovoloval, že by jako chtěl vstoupit. Je to normální? No jak jsem zjistil, tak ano.  Dopoledne nějaký ten výcvik, a střílení, a odpoledne zase pro změnu maskování a nějaké ty léčky, taky jsme si zkusili, jaké to je bránit nějaké stanoviště, a to vše v rámci výcviku. Večer takový volnější se zdravovědou, kterou přerušil takový malý trapný incident, při kterém náš tábor objevili vesmírný piráti a ukradli nám zásoby. Taky byla před večeří „Přísaha“ nových členů. A k večeři tradičně svíčková, při které nás obsluhovali velitelé čet. To jsme si to užili, a proháněli je, přídavky se množili a já je jednou poslal že mám moc omáčky tak jeden knedlíček a pak že mi nevyšla omáčka tak trochu omáčky k tomu knedlíčku ???? 

Ale už jdeme spát, a proto přeju dobrou noc. 

Středa 14.8.2022 – čtvrtý den 

Zvykačka 

Ráno, bože zas ráno, a zase ten zvuk, proč? Proč zase? Každý ráno začne stejně? BUDÍČÉÉÉÉÉÉÉÉK, NÁSTUP NA ROZCVIČKU. Na tohle si snad nikdy nezvyknu, po rozcvičce standard a po snídani na nástupu byla změna. Drazí doma, až do odvolání mi sem nepište, pokud mne máte rádi. Ze svého místa, kde odložím zbraň a musím kačákama, chápete to? Kačákama k veliteli útvaru a nazpátky pak žabákama. To je prostě voprus. No pak zase výcvik což už je pro nás brnkačka i když občas něco překvapí jako například, víte že s mapou a buzolou to není ta jednoduchý, jak to vypadá ve filmech? Tam vezmou mapu rozhlídnou se a jdou, no, a to jsem udělal a nějak jsme nenašli spřátelenou hlídku, ale natrefili na nepřítele. Ještě že jsme se učili maskovat a dělat léčky, a hlavně zametat stopy. Počkej mami až budeš chtít abych něco dělal, se t ztratím v nejbližším lese/parku/zahradě a nenajdeš mě :D, odpoledne pak pohodička s dalším výcvikem v přežití. Takže jako, že nás vyhnali spát do lesa, je to normální? Vždyť máme pohodlné chatičky. Ale to né, my musíme s karimatkami do lesa, no ještě že aspoň to maso na ohni je úplně jiný než ve školní jídelně. Takže si konečně užiju noc pod hvězdami, ale nečekej mami, že tak chci spát doma.  

Čtvrtek 15.8.2024 – pátý den 

Na pohodu, na pohodu 

Tak přece jenom to jde, krásné pohodové ráno, kdy se probudím a koukám do sluníčka. Pohoda bez rozcvičky, to už mi za to spaní v lese stálo, snídaně ve spacáku a klídek v lese, poslouchám jen šumění stromů, praskání ohýnku, popíjím teplý čajíček, a hlavně nebyla rozcvička. Pak jen uklidit místo spaní, aby nikdo nepoznal že jsme tam byli, ale to je v cajku, maskování jsme už měli. Do tábora dorazíme těsně před obědem, a tak máme jen čas si uklidit věci a odpoledne máme další výcvik v maskování a kontrolní stanoviště. Obě čety byli při výcviku napadeny hlídkou imperiálních jednotek, kterou dle zpráv totálně zničili, a tak jsme i nadále zůstali v utajení. Pššššt říkám to jenom Tobě mami a tati, a nenápadně ještě babičce a dědovi a tetě a bratrancům a jiným příbuzným ???? můžu důvěrně říct, že u hlídek jsme našli nějaké ty důležité předměty, které nám pomohou při plnění ostrých misí v druhém týdnu výcviku. Tak za chvilku je zase večerka a půjdeme zalézt na naše palandy do pohodlné chatičky.  

Pátek 16.8.2024 – šestý den 

Docházejí síly 

Pátek ráno mě dorazil. Myslel jsem, že: BUDÍČEEEEEK, NÁSTUP NA ROZCVIČKU, je to nejhorší, co jsem mohl po ránu slyšet. Ale trumfli to. Dnes jsem v klidu očekával Budíček a přišlo …………………. BOOOOOPOOOOO!!!!!!!!!!! OKAMŽITĚ OBLÉCT, A NÁSTUP. Ale počkej, ještě je tma. Není ráno. Sakra prý nám napadli tábor. Takže BOPO a jen to nejnutnější, zbraň brýle, boty a munici. Takže ostrý poplach, a ještě v noci. Tábor jsme ubránili, a tak můžeme jít spinkat. A pak bylo to ráno s „klidným“ Budíčkem. Ale i tak přemýšlím, zda umřu teď nebo až za chvíli, to je hrozný, hned nás nahnali na louku, kde jsme měli rozcvičku, ale tahle mě bavila, jen jsme si hráli s míčem a házeli po sobě. Prý se to jmenuje vybíjená ???? Ani to nevím a tu hru jsem neznal, ale Vy drazí rodiče určitě ano, prý je to hra oblíbená u vaší generace. My radši telefony. Dopolední program, ve kterém jsme se zase něco naučili utekl jak voda a po obědě, jsme měli pohodu u potůčku a sprchy. Večer se odehrálo promítání filmu, ale před tím jsme si museli tak nějak zabalit. Oni to myslí vážně, jdeme na dva dny pryč z pohodlných chatiček. Všechno si poneseme, a to bude určitě moje smrt. Kdybych se už neukazoval na fotkách tak víte proč.  

Sobota 17.8.2024 – sedmý den 

Utajení 

Výcviková mise na více dní probíhá skvěle. 

Neděle 18.8.2024 – osmý den 

Utajení 

Pozor, procházka probíhá. Potvrzujeme, pochod po polích, potokách, průsekách pořád poprchává. 

Probíhá přesun po prostoru. Prší, padá průtrž. 

Prostě pohoda. 

Pondělí 19.8.2024 – devátý den 

Návrat 

Tak jsme konečně po snídani zamířili do našeho pevného tábora. Po dvou dnech jsem uviděl svoji chatičku a bylo mi do breku, jak jsem byl šťastný. Ta představa, chatička, teplé jídlo, suché ponožky, a záchod s prkýnkem ???? Ta jo no představa hezká a abych nepřeháněl tak až na ten záchod s prkýnkem a chatičku jsme všechno na vícedenní misi měli. Po obídku jsme si začali vybalovat, pak hned převléct do suchého a než se teda převlečeme, tak využijeme toho, že jsme mokrý a pořádně se ve sprše umyjeme. Večer pak pohodička, při které si hrajeme hry v jídelně. 

Úterý 20.8.2024 – desátý den 

Poslední zbytky sil 

Já už nechci. Ne mami, tati, nikdy sem už nejedu. Na puťáku jsem úplně odvyknul tomu, že se zase ráno ozve BUDÍČEEEEEEEK, NÁSTUP NA ROZCVIČKU!!!!!!!!! Už nechci, opravdu ne. Snažím se maskovat se jako smrček, nepomáhá, snažím se hlásit se na marodku, ale zdravotník je neoblomný a simulanty hned pozná. Takže s výrazem asi jako mám doma, když se na mě nekoukáš a musím jít umýt nádobí se ploužím na nástupiště kde se „tváříme radostně“, ale zkousnu zuby a jdeme na to. Dopoledne cvičné mise, a boje, odpoledne pronášení „horkého“ zboží přes kontrolní stanoviště a večer lehčí program prý lehký program, procházka ke kamenům. Hmmm prej procházka, ostrý útok na imperiální hlídku. Tak jdu něco dělat, aby na mě neřvali papa a už se těším domů.  

Středa 21.8.2024 – jedenáctý den 

 Kde mám sílu brát 

No nazdar, myslel jsem, že už to mám v malíčku, ale dostali mě, zase. Je vidět že se mám ještě hodně co učit. Normálně krásné ráno jak malované. Začalo překvapivě, BUDÍČEK NÁSTUP NA ROZCVIČKU. A zase jedem na ostro do akce. Dopoledne pak, byl odpočinkový program s výukou o zbraních, hraní her a přátelskému poklábosení mezi četami ???? Ale co mě překvapilo nejvíc je služba v kuchyni, zrovna na mě vyšla řada, to doma neznám. Tady je to ták náročný, nám tady uvaří, dovezou čerstvé rohlíky, ale namazat je musíme sami, jako chápete to? Já mám mazat rohlíky pro všechny? Ale dobře jednou to zvládnu, ale doma na to zapomeňte. Taky brambory musím škrábat a co je nejhorší, musím mýt nádobí, jako, napouštěj mi dřez a myju po večeři snídani a oběd. Ale to je dřina, vůbec nevím, proč to musím dělat já. Ještě že to mám jen jeden den, Odpoledne pak etapa celotáborové hry a výcvik s vysílačkami. Večer pak po večeři, jsme zachytili zprávu od spřáteleného rytíře Jedi a pak jsme byli svědky, jak ho nějaký cizí Sith rozsekal světelným mečem. Naštěstí jsme stále připraveni a naše smysli vybroušené výcvikem do nejjemnějšího detailu si samozřejmě po prvních padlých uvědomili, že útok probíhá i na nás. Poté jsme se přeskupili takticky postoupili do předem připravených pozic za námi, kde jsme se zase přeskupili a podnikli velký protiútok, kde jsme nejenom pomstili našeho Jediho ale i zničili veškerý odpor. 

Čtvrtek 18.8.2024 – dvanáctý den 

Nechci a nemůžu 

Já už nechci, nechci a slibuju, že doma budu hodný. Hlavně mě sem už neposílej, pořád ráno ten budíček a rozcvička. Dopoledne pak stavba lodí pro zítřejší závěrečný boj a odpoledne osvobození překupníka. Poté lehká rekognoskace prostoru, kde budeme zítra válčit a ničit hvězdu smrti a vyzkoušení manévrovatelnosti našich nových lodí. Ještě jsme zvládli procvičit letové formace a pak hned na večeři a po ní na závěrečný ohýnek kde se bude hrát na kytaru a kdo chce si opeče chleba nebo buřta.  

Pátek 19.8.2024 – třináctý den  

Konec? 

Konečně, posední den tábora, je to tady, zbývá jen poslední rozcvička, a pak jen poslední mise, poslední BOPO a poslední boje o hvězdu smrti. Souřadnice máme, bojové letadla jsou připravený a tak už jen záverečný boj. Věřím, že to zvládneme, vždyť nás tady trénovali dlouhou dobu a máme všechny bojové znalosti vytáhnuté na nejvyšší kvalitu a ostrý jsme jak texaské chilli. Takže poslední boje a pak jen zabalit a uklidit základnu, abychom v sobotu jen dobalili své věci a douklidili okolí.  

Sobota 20.8.2024 – čtrnáctý den 

Balení, poslední ráno, jak mi je? Je mi veselo jelikož se za chvilku s Váma doma uvidím, ale je mi i smutno. Ještě to neprožívám ale jak postupuje čas, tak si to uvědomuju čím dál tím víc. Je konec, Je mi smutno koukám se na lidi kolem sebe a za těch pár dnů co jsme tady jak na ně koukám mi projíždí hlavou spoustu vzpomínek a zážitků.  Ale co vše špatné zapomenuto a vím, že za rok chci jet znova a lidi? Na ty už se těším na manévrech ???? 

Obrazově